Cestovní pojištění od ČSOB Pojišťovny
reklama
 
Domů > Rozhovory

Po lávě, pískem, řekami a přes balvany. O cestování pustým vnitrozemím Islandu s Janem Suchardou

velikost textu:
     
24.prosince 2009 00:01
 
Vnitrozemím Islandu asfaltky nevedou. Krajina plná pouště a vyvřelé lávy nezná rostliny ani zvířata. Fascinující přírodu nelze sledovat jinak než z auta s pohonem všech kol. Cestovatel Jan Sucharda podniknul napříč zemí plnou termálních pramenů řadu cest, najel desítky tisíc kilometrů, o ostrově vydal fotografickou knihu Island – země neznámá a publikaci Island autem. Nyní povede napříč severskou zemí klienty brněnské cestovní kanceláře Periscope Skandinávie, kteří pojedou v koloně vozů za tímto znalcem islandské přírody a tamních cestovatelským poměrů.

Jan Sucharda
Foto: Jan Sucharda
Jan Sucharda se svým terénním autem na islandské vnitrozemské silnici nedaleko ledovce Hofsjökull. Balvany jsou hodně nepříjemné. 


AutemBezpečně.cz: Autem cestujete po Islandu, nyní povedete celou kolonu cestovatelů v terénních vozech po této zemi v roli průvodce. Baví vás řízení mimo běžné silnice?
Nejsem vyloženě off-roadista. Já tam jezdím kvůli Islandu. Abych po této zemi mohl cestovat, musím překonat určitý terén. A vnitrozemím Islandu vedou ze značné části takové silnice, které si ničím nezadají s těžkým terénem, jaký příznivci jízdy v terénu u nás jen obtížně hledají.

Někde jedete 30 kilometrů hlubokým černým pískem, jinde desítky kilometrů po lávě, kde každý metr vyžaduje od řidiče velkou pozornost, protože to připomíná jízdu po schodech. Největším adrenalinem nebo nebezpečím jsou ale řeky. Některé, zejména ledovcové, jsou velmi náročné pro přejetí. Když je přes den pěkné počasí, teče jimi večer hodně vody, ráno zase méně. Navíc ledovcová voda není, jak si mnozí myslí, průzračná. Z ledovce teče černé bahno, jeho řeka je absolutně neprůhledná. Nevíte, jestli je hluboká deset centimetrů nebo tři čtvrtě metru.

AutemBezpečně.cz: Představuje jízda řekou to nejnáročnější z řidičského hlediska při cestách po Islandu?
Asi ano. Ale dlouhé úseky vedoucí po lávě jsou tak náročné, že někde urazíte třeba jen tři kilometry za dvě hodiny. Co se vzhledu týče, existují dva druhy lávy. Buď jsou to takové desky, bochníky. Jindy je to ztuhlá, ostrá pěna. Pak v autě cítíte, jak se gumy odírají o ostrý terén. Když na lávě upadnete, podřete se jako o hranu skla.

AutemBezpečně.cz: Jak jste se naučil jízdu řekou? Sledoval jste, jakým způsobem vodu zdolávají zkušenější?
Ano, na začátku jsem měl štěstí, že jsem u svého prvního brodu potkal hned tři auta. Jedno zrovna vytahovali z vody, což mi nahnalo pořádný strach. Pak jsem sledoval, jak řeku auta projíždějí. Něco jsem si o jízdě off-roadem také přečetl.

Existuje několik zásad pro jízdu vodou. Když má řeka prudký proud, nesmí se jet proti němu ani kolmo. S řekou se nesmí bojovat, je třeba jet šikmo po proudu, ani příliš rychle, ani pomalu, optimální bývá redukovaná dvojka. Pro velkou hloubku potřebujete zvýšené sání vzduchu k motoru. Když se potkají u řeky dvě auta, neměla by vjet obě do vody. Jedno zůstane na břehu a čeká, až druhé vodu překoná. Utopit dvě auta najednou, to by tedy byla hodně nepříjemná záležitost.

V případě neznámé řeky je nezbytné ji prozkoumat pěšky. Takže svléknout do trenek nebo obléknout do rybářských kalhot a řeku „propíchat“ hůlkami. Pod hladinou může být skrytý balvan nebo díra, v níž by auto mohlo uvíznout. Ale je potřeba po pravdě říct, že takových nebezpečných řek na Islandu není mnoho. A ještě drobnost: ledovcové řeky jsou skutečně ledové, a pokud budete brodit v trenýrkách, užijete si…

 

Jan Sucharda najel nehostinným vnitrozemím Islandu desítky tisíc kilometrů

AutemBezpečně.cz: Do jaké hloubky se s autem pouštíte?
Když máte auto bez úprav, bez zvýšeného sání, můžete tak do 30-50 centimetrů, záleží na druhu auta. Nevíte, jaké je dno. Na Islandu jsou na první pohled mělké řeky, ale jejich dno tvoří velké kameny. Tam je třeba dávat pozor. Kdyby tam voda netekla, ani by se kolikrát člověk do přejezdu koryta nepustil, protože voda leccos skryje.

Když máte zvýšené sání, můžete se brodit do hloubky šedesát až sedmdesát centimetrů. Ale zase to záleží na konkrétních okolnostech. Pokud je řeka hodně prudká, tak může být už 40 až 50 cm nad schopnosti auta.

AutemBezpečně.cz: Kolik kilometrů jste už po Islandu najezdil?
Více než 30 tisíc. Zájezdy, které po Islandu povedu, budou trvat nejméně dva týdny a ujedeme asi čtyři tisíce kilometrů. Navíc, pokud řidič pojede autem po vlastní ose z Česka, je nutno připočíst třináct set kilometrů do přístavu v Dánsku a stejnou porci zpátky. Mezi Dánskem a Islandem se jede lodí, plavba trvá padesát hodin.

AutemBezpečně.cz: Vy jezdíte po Islandu off-roadem. Zvládnou jeho nehostinné vnitrozemí také vozy SUV, které sice jako terénní vypadají, ale jsou určeny především na běžné silnice?
Octavia 4x4 by tam měla asi potíže, Škoda Yeti by to snad zvládla. Důležitá je světlá výška karoserie (octavia 4x4 má 14 cm, octavia scout 18 cm a yeti také 18 cm – pozn. red.). Mé auto má světlou výšku 20 centimetrů, a přesto jsem občas drhnul „břichem“ o podklad. Ale zase záleží na konkrétní cestě. Běžně ve vnitrozemí potkávám Suzuki Grand Vitara, Suzuki Jimny, Toyoty RAV, Land Rovery Freelander, Hyundaie Santa Fe. Samozřejmě tahle auta nepotkáte na těch nejtěžších cestách s hlubokými brody.

AutemBezpečně.cz: Narazit na čerpací stanici ve vnitrozemí je asi stejně snadné jako v islandské pustině potkat tygra.
Samozřejmě, že tam žádné nejsou. Ale kolem Islandu vede hlavní silnice, kde tato infrastruktura je, stejně jako servisy. Pro cesty do vnitrozemí je lepší kvůli nižší spotřebě naftové auto. Ale cestu lze naplánovat jako takové výpady z pobřeží do nitra země.

Jinak nezbývá než vozit s sebou kanystry. Mé auto spotřebuje okolo 12 litrů nafty na 100 kilometrů a mám 80litrovou nádrž. Takže problémy s palivem neřeším. Ani pneuservisy uvnitř Islandu nejsou, pro jistotu vozím šesté kolo. Ačkoliv jsem tam zatím nepíchnul ani jednou.

AutemBezpečně.cz: Dosud jste cestoval až na výjimky Islandem sám. Nyní pojedete s celou výpravou klientů cestovní kanceláře. Bude to hodně jiné?
S komunikací s lidmi nemám problém. Spíš se budu muset dobře připravit organizačně, klientům cestovky musím zaručit určitý servis. Já jsem vždycky například spával pod stanem tam, kam jsem dojel. Cestovní kancelář má určitý program, který je třeba dodržet, ubytovny jsou v určitých místech, kam je nutné dojet atd.

AutemBezpečně.cz: I při islandském klimatu spáváte venku? Jaká je noc ve stanu na tomto chladném ostrově?
Noc na Islandu je nádherná. Slyšíte jen vítr. Když je bezvětří, panuje úplné ticho. Noc je v létě krátká, slunce zapadá asi v jedenáct večer. Pak je šero a někdy kolem třetí, čtvrté slunce zase vychází. Někdy bývá v noci dost zima, takže to chce mít dobrý spacák a karimatku. A stan, do kterého neteče, protože dost často na Islandu prší a spát v louži by nebylo asi nic příjemného.

Na několika místech ve vnitrozemí jsou přírodní termální bazénky, potoky s teplou vodu, dokonce vím o jednom horkém vodopádu, který skvěle supluje horkou sprchu. A období, kdy lze do vnitrozemí Islandu cestovat? Prakticky jenom v červenci a srpnu. Vnitrozemské cesty se postupně otevírají zhruba od půlky června a koncem srpna už některé mohou být zavřeny, protože padá sníh.

Brodění řeky Markarfljót patří k hodně náročným zkouškám v jižní části vnitrozemí

AutemBezpečně.cz: Jak ve vnitrozemí poznáte, že jedete po vyznačené trase?
Cestu poznáte, většina hlavních tras je zřetelná bez problémů, zpravidla je na začátku léta projede buldozer, urovná jejich povrch a vytvoří i jakési mantinely. Voda při tání některé silnice doslova odplaví. Takže jejich jarní obnova je nezbytná. Normálně jsou cesty široké tak pro jedno auto. Když se potkají dvě auta, jedno zpravidla musí zastavit. A na Islandu platí jednoduchá nepsaná pravidla: přednost má menší vůz nebo turistický terénní autobus.

Některé cesty jsou vyznačeny žlutými kolíky. Což je velice důležité zejména v písečných pouštích, kde může být cesta úplně zafoukaná. Ale pozor, na Islandu se nesmí jezdit mimo cesty. Příroda je zde velmi zranitelná – v terénu mohou vznikat hluboké koleje, kola aut vytrhají mech, který se obnoví za desítky let. Islanďané v posledních letech velmi dbají o to, aby se příroda nepoškozovala. A tresty za jízdu mimo cestu jsou hodně přísné.

Letos tam byla jedna parta z Česka, která si zajezdila mimo vyznačenou trasu a stálo je to v přepočtu 1100 eur. Islanďané je vyfotili, snímky předali policii a ta si na konci cesty na Čechy počkala. V tom to měli strážci zákona jednoduché. Cest je tam málo, je jasné, kde se objevíte.

AutemBezpečně.cz: Cestování po vnitrozemí je asi hodně pomalé.
Průměrná rychlost je tak 20 km/h. Za den najedeme tak v průměru sto až sto padesát kilometrů. Pořád se nejede. Časté jsou zastávky, prohlídky okolí, fotografování.

AutemBezpečně.cz: Může se stát, že zpoza velkého kamene vykoukne policista a zkontroluje vás?
Ve vnitrozemí jsem policii nepotkal, spíše záchranáře ve speciálních upravených land roverech nebo patrolech. Ale přiznám se, že na okružní silnici kolem ostrova jsem pokutu platil.

Na asfaltu je nejvyšší povolená rychlost 90 km/h, jednou jsem se nějak zamyslel a naměřili mi 114 km/h. Rychlou jízdu přitom nemám ve zvyku, byl podvečer a nějak jsem zapomněl sledovat, jak rychle jedu. Změřili mě radarem, zastavili a řekli, ať jim dám řidičák a platební kartu. Vytáhli tabulku pokut v angličtině, ukázali částku, která odpovídala mému přestupku a bylo to. Samozřejmě policie nevybírá hotové peníze – na Islandu se platí výhradně kartou. Tenhle přestupek se mi podařil asi před 4 roky, kdy kurz islandské koruny ještě nebyl tak výhodný, jako dnes – v přepočtu jsem přišel o osm tisíc našich korun.

AutemBezpečně.cz: Ve svém průvodci upozorňujete na to, že řidiči nemohou počítat s tím, že vždy dojedou do svého cíle.
Je to tak. Na Islandu ve vnitrozemí nejsou možné objížďky, existuje jen cesta vpřed, nebo zpět. I mně se několikrát stalo, že jsem narazil na nějaké neprůjezdné místo, například příliš hlubokou a prudkou řeku, a musel jsem se vrátit. Ale trasa zájezdu CK Periscope Skandinávie, kterou jsme nazvali Island autem 4x4 aneb Cestou necestou vnitrozemím Islandu, je volena tak, aby ji zvládla i auta 4x4 bez jakýchkoli úprav. Chceme, aby lidé navštívili a viděli místa Islandu, kam by se jinak nedostali, ale zároveň, aby cesta byla bezpečná.

Petr Buček

 

19.9.2017 19:18:50